Jeskynní ponor Davea Shawa

Lidé se potápějí z nejrůznějších důvodů. Pro některé znamená potápění příležitost setkat se s podvodními živočichy. Jiné láká možnost nalezení pokladu. Další se kochají rezivějícími zbytky kdysi honosných plavidel. Pár lidí se odhodlává do hlubin zatopených jeskyní. Jednu sortu potápěčů ovšem ze všeho nejvíce vábí hloubka, pocit, že jsou někde, kde před nimi žádný člověk nebyl.

Australan Dave Shaw byl původním povoláním pilot a už nějaký čas žil v Hongkongu, kde působil jako instruktor pilotů Cathay Pacific. K potápění ho přivedl jeho syn a Dave okamžitě věděl, že technické potápění, se vším tím specializovaným vybavením a komplikovaným mícháním směsí plynů, bude pro něj to pravé. Jakmile absolvoval kurz jeskynního potápění, bylo rozhodnuto.

David_shawVždy tvrdil, že hloubka je pro něj až na druhém místě. Jeho největším zájmem bylo prozkoumávat neprozkoumané, dostat se tam, kde nikdo jiný před ním nebyl. Jenže tenhle přístup ho stejně hnal do stále větších a větších hloubek.

Jeho honba za ponory do hlubin ho zavedla až k Donovi Shirleymu, Angličanovi žijícímu v Jihoafrické republice. Shirley tu vedl kurzy hlubinného potápění v zatopeném dole u Komati Springs. Z těch dvou se brzy stali přátelé a Shaw se chtěl potápět v nechvalně proslulé jeskyni Boesmansgat, kde už dříve Nuno Gomez dosáhl rekordu v hlubinném potápění v jeskyni. Shirley do této lokality také již uskutečnil několik expedicí.

Boesmansgat je obrovská jeskyně ve tvaru zvonu, do níž nemá přístup denní světlo. Ponor tu znamená sledovat natažené šňůry v prostředí, ve kterém je jinak naprostá tma. Šňůry také poskytují jedinou možnost vizuální orientace. Potápěči se tu musejí kromě tlaku vody vyrovnávat také s vlivy smyslové deprivace.

V říjnu 2004 dosáhl Dave Shaw, vybavený speciálně upraveným uzavřeným rebreatherem, úspěšně dna jeskyně a ustanovil tak nový světový rekord v ponoru s uzavřeným přístrojem, rekord v ponoru s rebreatherem v jeskyni, rekord v ponoru začínajícím výše, než je hladina moře a rekord v ponoru s vodicí šňůrou. Shaw se potopil do ohromujících 270 metrů. Co bylo ovšem důležitější, při svém ponoru objevil pozůstatky jiného potápěče.

Jak se ukázalo, bylo to tělo Deona Dreyera, pomocného potápěče z expedice Nuna Gomeze, který se zde před deseti lety připravoval na rekordní ponor.

Shaw se pokusil tělo vyzvednout, ale to bylo pevně zapadlé v blátě, takže k němu jen přivázal šňůru, aby ho při další příležitosti ve tmě snáze našel. Od té chvíle si vyzvednutí těla Deona Dreyera vzal Shaw za svůj úkol, který pro něj měl téměř náboženský rozměr, a začal plánovat velkou akci.

Dave měl tou dobou za sebou nějakých 300 ponorů, ale ohledně technických záležitostí si věřil. Bret Gilliam, hlubinný potápěč s mnoha tisíci hodinami pod vodou, ho varoval, že je obrovský rozdíl mezi prostou návštěvou hlubin a prací v nich.

Dave se ovšem nenechal odradit. Don Shirley dal dohromady skupinu pomocných potápěčů se kterými vyřešili otázku logistiky. Dave na svých internetových stránkách napsal: „Tento ponor bude jedinečný a významný. Mám v plánu v hloubce 270 metrů strávit vyzvedáváním těla až pět minut. To bude znamenat ponor o délce 680 minut s uzavřeným rebreatherem. Pokud budu muset ponor předčasně ukončit a přejít na záložní zdroj vzduchu, prodlouží se na 764 minuty. Nouzový vzduch bude znamenat použití 19 láhví s objemem 11,4 litru, se sedmi různými typy směsi. Pokud půjde všechno podle plánu, budu při výstupu provádět stejně tak i dekompresi na těchto sedmi mixech. První nouzové láhve budou ve 150 metrech. U sebe budu mít láhve 4x 11,4 litru, abych měl dostatek vzduchu pro vynoření z 270 do 150 metrů. U dna bude jedna láhev stačit na pouhé 3 až 4 minuty. Jak vidíte, celá akce vyžaduje pečlivé a rozsáhlé plánování.“

Uplynuly pouze dva měsíce a oni už měli na místě vybavení i lidi, aby se mohli pokusit o vyzvednutí Deonova těla. Bohužel, David Shaw 8. ledna 2005, během tohoto ponoru zemřel.

Shaw měl s sebou při ponoru podvodní videokameru a záběry z ní poskytly důležité informace, které umožnily určit, že příčinou jeho smrti byl „výdechový režim, který vyústil v neschopnost přizpůsobit povahu dodávané směsi nárokům fyzické práce v této extrémní hloubce“.

Zjednodušeně řečeno, jeho přístroj nedokázal pokrýt nároky dané Daveovým zrychleným dýcháním a chemický odlučovač nebyl schopen v dostatečné míře odstraňovat nebezpečný oxid uhličitý, který vydechoval.

Jako jediná možnost transportu Dreyerova těla se jevil gumový vak na ostatky, protože všichni odborníci se shodovali na tom, že z ostatků už jistě zbyla pouze kostra držená pohromadě neoprenovým oblekem. Při pokusu o vyzdvižení bez vaku by se mohla rozpadnout. Při říjnovém ponoru držely tělo v bahně zapadnuté láhve a plán byl přeříznout popruhy, jakmile se podaří dostat nohy těla do vaku. Shaw se dostal do problémů, když mu práci s Dreyerovým tělem po uvolnění z bláta neočekávaně ztížil stav Dreyerových tkání, které se v uzavřeném prostředí jeho neoprenového obleku změnily na mýdlovitou hmotu, označovanou jako „adipocire“. To způsobilo, že ostatky měly téměř neutrální vztlak a začaly stoupat vzhůru.

Výkonné potápěčské svítilny jsou zpravidla napájeny z baterií umístěných v pouzdrech na opasku výstroje, láhvích či na žaketu a jsou s reflektorovou částí propojeny vodotěsným kabelem. Shaw potřeboval k práci obě ruce a tak si reflektorovou část svítilny položil na dno, kde se zamotala do vodicí šňůry, kterou k tělu natáhl při říjnovém ponoru. Jak se snažil dostat tělo do vaku, tato šňůra brzy omotala Shawa i Dreyerovy ostatky. Fyzická námaha, kterou musel Shaw vynakládat při snaze o vysvobození, ho stála život.

Don Shirley byl při tomto ponoru jedním ze Shawových pomocných potápěčů a dostal se z nich všech nejhlouběji. Přežil ponor do 250 metrů, ale nevyhnul se kesonové nemoci, když byl nucen nouzově se vynořit poté, co elektronické ovládání jeho rebreatheru v hloubce kvůli extrémnímu tlaku implodovalo. Jeho záchrana byla dramatická, ale i přes závažnost jeho stavu naštěstí úspěšná.

Díky tomu, že těla obou zemřelých potápěčů byla k sobě připoutána omotanou šňůrou, vyplavaly jejich ostatky o týden později k povrchu. K tomu došlo, když členové podpůrného týmu vytahovali tyto šňůry, aby vyzvedli vybavení, včetně dekompresních láhví. Daveova svítilna byla očividně zamotaná ve vodicí šňůře, kterou k Dreyerovu tělu natáhl při říjnovém ponoru. Ta samá šňůra byla omotána kolem obou těl a Shawovy nafukující se ostatky tak vynesly k hladině i Dreyerovo tělo. Ostatky obou potápěčů byly z vody vyzvednuty.

Ponor, při kterém David Shaw zahynul, byl 333. v jeho kariéře. V den svého rekordního ponoru se potápěl jen něco málo přes pět let.

Video z posledního ponoru Davea Shawa.